fernando alonso
Jak to všechno začalo
Jak už to tak něky bývá, Fernando měl velmi ambiciózního otce, kterému se nesplnili jeho vlastní syn, tak je začal uplatňovat na svých dětech. Snad nemusím říkat, že tyto sny měli co dočinění s automobilovým sportem.
Nejprve tatínkovy José Luisovi padla pod ruku Fernandova starši sestra Lorena. V 8 letech začala jezdit motokáry. Ale talent se u ní příliš neprojevil. Proto sestřinu motokáru zdědil tehdy tříletý Fernando. A ukázalo se, že volba byla správná...
Ze začátku to všechno byla jenom hra, ale později, kdy Alonso dorostl do věku5 let, bylo jasné. že je mnohem rychlejší než jeho vrstevníci. Svůj první větší závod jel v červnu 1988 a hned ho vyhrál. Po vyhrání zbylých 7 závodů tak získal titul v třídě Junior Class.
Alonso starší, potěšen synovými úspěchy, mu postavil okruh s balíky slámy. Poté začali objíždět okolní vesnice, pomáhat se stavbou podobných okruhů a pak otec mohl pyšně pozorovat svého syna jak poráží jednoh soupeře za druhým.
Když se José Luis do sytosti přesvědčil o tom jaký talent to doma má, opustili rodnou Austurii a vydali se skoušet štěstí i do jiných částí španělska. A Fernandovi se dařilo. Vyhrával další tituli jak v Junior Class tak později v Cadet Class.
Zdálo by se, že pak to už půjde samo. Ale byl tu jeden problém - peníze. Ty Alonso ale neměl, tak se musel spoléhat jen na svůj talent. Jednoho dne, kdy Fernandovi nebylo ani 12 let, se objevil muž jménem Genis Marcó a dal Alonsovi šanci. Ten jí bez váhání využil.
A tak se Fernando pod ochranými křídly Genise Marca stal v roce 1993 mistrem španělska. A to už Fernando pocítil svůch úspěch i v soukromém životě. Ztratil dosud povná pouta s rodinou.
Příčiny úspěchu
Fernando měl velké cíle a podařilo se mu je splnit. Měl samozřejmě velký talent, ale to neznamená vždy všechno... Důležitá je také osobnost. Alonso nesnášel prohry. Už když ho máma vodila jako malého do školy, závodili vždy, kdo tam bude dřív. A máma malého Fernanda vždy musela nehcat vyhrát, jinak by se pěkně vztekal..
Přesto když se někdy objevil nějaký neúspěch, dokázal ho vždy obrátit zpět k vítězství. Oplýval totiž velkou duševní silou, která je jeho velkou předností do dneška. Byl inteligentní řidič a vždy toho dokázal využít. Nemalý podíl na úspěchu měla také skutečnost, že byl zkušenější než většina soupěřů.
Jeho otec k tomu dodává: "Fernando věděl jak dokončit závod druhý nebo třetí a šetřit při tom jak pneumatiky tak motor aby vydrželi v dobrém stavu až do konce. Vždy si zachovával chladnou hlavu, dokázal se nad všechno povznést a byl vždy trpělivý. Uměl si nechat poradit. Výhra v klavifikaci není k ničemu, když motokára nevydrží do konce..."
A jak se Fernandovi dařilo ve škole?
Skloubit kariéru a studia bývá občas obtížné, ale Fernando byl chytrý chlapec, takže se mu dařilo obojí. Ze školy vždy nosil vynikající výsledky. Těžší to bylo když začal jezdit s Genisem Marcó. Ale pěkné známky nosit nepřestal. Zameškanou látku si vždy kopíroval a za pomoci učitelů a kamarádu vše vždy dohnal na výbornou.
Od motokár k Formuli
Náhle ale Fernandovi došlo jak je na Marcóvi finančně závislí. Proto začal ve svých 13 letech pracovat pro sedmileté a osmileté závodníky. Tím si vidělal dost pěněz, aby mohl zaplatit všechny své výdaje.
V roce 1995 se stal mistrem Španělska a úspěch začal sklízet i za hranicemi. V mistrovství světa vybojoval třetí místo.
V roce 1996 se opět stal mistem Španělska a světoví šampionát letos vyhrál.
Roku 1997 kdy získal další tituli (např. mistr Španělska a mistr Itálie) se rozhodl zkusil formuli Campus, ale nejdůležitější pro něj stále zůstávaly motokáry.
Až v roce 1998 vyhrál Paris Berci, opět se stal mistrem španělska na motokárách, vyhrál závod v Parmě, v Open Ford a skončil druhá na mistrovství Evropi ve formuli A. Na podzim pak poprvé usedl do formule Nissan. První závod se mu sice nevyvedl, protože udělal chybu, ale slíbil, že další vyhraje a tak se taky stalo...
Po tvrdých bojích vyhrál v roce 1999 i celý šampionát. 13. prosince 1999 to byl den, kdy Fernando poprvé usedl do vozu formule 1. A všem bylo hned jasné, že právě vidí budoucího šampiona, ba co víc jednoho z těch, co přicházejí jednou za 10 let.
Rok 2000 strávil ve formuli 3000 sice u horšího támu přesto se mu sezónu podařilo dokončit na čtvrtém místě. Zároveň byl také testovacím jezdcem stáje Minardy v F1.
Konečně F1
Březen 2001, Austrálie - konečně přišla první velká cena formule 1. Sice za stáj Minardy, ale všechny začátky přece nebývají lehké. Tento den byl pro Fernanda plný nervů a rozrušení. Na klidu mu nepřidalo ani to, že v tomto voze seděl poprvé. Nebyl ještě dostatečně připraven. Ale byl šťastný. Byl to nejšťastnější den jeho života.
Celkově to byl ale těžký rok. V tak slabé stáji nemohl čekat žádné výsledky. Společně se svým stájovým kolegou Tarsu Marquesem pravidelně uzavírali startovní pole. Tedy pokud vůbec dojeli...Proto není divu, že svoji úvodní sezonu skočil alonso bez bodu..
Přesto si jeho talentu všiml Flavio Briatore, z právě vznikajícího týmu Renault a pro rok 2002 dal Fernandovi šanci jako testovacímu jezdci. Pro tento rok tedy Fernando zmizel ze šampionátu.
V roce 2003 se ale do šampionátu F1 ve velké slávě znovu vrátil.S Jarnem Trullim vytvořil dvojku u Renaultu a začlo se mu dařit. Při velké ceně Maďarska, pak získal své první vítězství a radost nebrala konce. Stal se tak nejmladším vítězem Velké Ceny F1 (22 let 16 dní). Překonal rekord legendárního zélanďana Bruce Mclarana (zakladatele Mclaranu) z roku 1959, kdy vyhrál Velkou cenu v 2ě letech a 104 dnech. tímto činem se tak Fernando zapsal do podvědomí lidí ve Španělsku i na celém světě. Renault si pak po Evropě dělal reklamu fotkami na kterých byl jako tříletý chlapec...
Důležitá údálost také bylo první pole position v Malajsii téhož roku. Dokázal tím, že patří mezi špičky F1.
Od tohoto okamžiku bylo pro Fernanda stále těžší být nepovšimnutelný všude kam přijde a vést normální život. "Učil jsem se st tím zžít, ale snažil jsem se pokračovat normálním životem, dělat věci běžné v mém věku"
Roky 2001- 2004 byly pro F1 docela složité období, a to díky nadvládě Michalela Schumachra.
Pak ale konečně přišla sezona 2005 - ferrari se přestalo dařit a na trati mezi sebou sváděli nádherné souboje Alonso a Kimi. Ze začátku byli výsledky velmi vyrovnané. Pak ale Kimiho začala pronásledovat jedna smůla za druhou. Je sice lepším jezdcem než Alonso, ale Mclaran nedokázal svou spolehlivostí ani v nejmenším konkurovat Renaultu. Vždy v ten nejnevhodnější okamžik selhala technika (tak je tomu vlastně do dnes). Nakonec to dopadlo tak, že se Alonso Kimimu začal pomalu vzdalova a na konci sezony se stal nejmladším mistrem světa...
Přes zimu ale udělal něco naprosto nepochopitelného. Podepsal smlouvu s Mclaranem. A to bez vědomí Briatoreho, který je nejen šéf Renaultu ale i jeho osobní manažer.
Ze začátku to vypadalo jako největší omyl jeho života, protože McLaren byl v sezoně 2006 v katastrofálním stavu. Ale první zimní testy ukázaly, že tým je znovu ve formě. Proto je jen málo nepravděpodobné, že by se Fernandovi už nedařilo...